1. Nahrávat dohromady nebo jednotlivě po nástrojích?

U jistých žánrů je zkrátka lepší nahrávat vše dohromady, neboť je důležitá buď interakce mezi jednotlivými muzikanty (jazz, blues, big bandy, atd.), nebo je cílem zachovat koncertní živelnost kapely (punk, rock, HC). Tahle varianta je však určena pouze pro dobře sehranou partu.

2. Nahrávat s metronomem, nebo bez?

Výhody nahraného materiálu do danného tempa jsou pro další zpracování a editace určitě fajn, ale s metronomem by měl nahrávat pouze bubeník, který je na něj už nějaký ten rok zvyklý a je s ním srostlý na tolik, že ho hra s klikem nijak nelimituje/neirituje.

3. Jak vypadá nahrávací proces?

Ideální nahrávací process v případě nahrávání po nástrojích záčíná většinou produkcí bicích, jedná se z hlediska snímání o jeden z nejkomplexnějších nástrojů, proto je třeba se mu trochu víc pověnovat. Takže pokud jsou bubny dobře naladěny a mikrofony na svých místech, můžeme začít točit. Po jejich nahrání je pak většinou potřeba všechny tracky projít a editovat případné chyby a nedostatky, to může podle situace nějaký čas zabrat.. Z tohoto důvodu není úplně rozumné naplánovat si nahrání celé skladby nebo dokonce desky na jeden víkend. Zároveň je dobré udělat takový premix bicích, aby nahrávání dalších nástrojů bylo co nejkomfortnější. Další jdou většinou na řadu kytary, kytary z toho důvodu, že je to nejdůležitější element většiny skladeb a dohromady s bicíma podává už celkem dobrý obrázek o celkovém vyznění. Basa přichází na řadu v momentu, kdy je produkce kytar kompletní a její úlohou je nahrávku frekvenčně vyplnit a zároveň definovat její spodní pásmo. Po té může přijít produkce případných dalších aranží jako jsou synthy, dechové nástroje, perkuse a spousta dalších cinkrlátek. Jako poslední pak přichází vokály, jeden z neméně důležitých elementů. Počítejte s tím, že nahrávání zpěvu je fyzicky náročné a zpěvák vydrží dle náročnosti max. 3-4 hodiny za den.

4. Co následuje potom?

Po té co je vše nahráno, tracky vyčištěny a editovány, přichází fáze mixu a po té finalizace nahrávky tzv. mastering.

U kytar a bas je už tak nějak samozřejmostí mít natažené nové struny, a to v předstihu alespoň týden před nahráváním, aby se v jeho průběhu předešlo jejich rozlaďování a zvukovým odchylkám. Nástroj by měl být dobře seřízen, tzn. měl by správně ladit v oktávách a především by neměl nikde drnčet. Je dobré si zkontrolovat také snímače, propojovací kabely a krabičky. Pokud se vám nástroj nepozdává, je asi nejlepší cestou dát ho před nahráváním na seřízení ke "kytarářovi".

U bicích je situace podobná, je důležité projít ladění jednotlivých bubnů a pokud mají hrací blány už svoje odslouženo, vyměnit je alespoň dva týdny dopředu. Zkontrolujte si, zda na soupravě nic nerezonuje, nedrnčí, nevrže šlapka atd. Pokud nehraje bicí souprava slušně už na sucho, zní většinou na nahrávce ještě o něco hůř, proto ladění věnujte maximální pozornost a nevíte-li si s tím rady, obraťe se na někoho zkušenějšího.

U dechových nástrojů si překontrolujte, zda nevyluzují nějaké pazvuky, které nemají se zvukem daného nástroje nic společného.